Příspěvky

Dýně vládnou světu!

Již za pár dní nám zaklepe na dveře jeden opravdu americký svátek. Ale pojďme si společně připomenout, jak vypadal ten nejslavnější z nich. Ano, máte správné tušení, dnešek nebude patřit ničemu jinému než Halloweenu. A jak to celé vlastně probíhá? A zda to splnilo všechno, co jsem očekávala? To se uvidí! Jak jistě víte, Halloween je ryze americký, ale myslím si že i anglický svátek. Já osobně jsem Haloween v Anglii nezažila, ponaučení nevybírejte si indickou rodinku ( ne všechny slaví tyhle svátky, my jsme neslavili ani Vánoce), ale co vím britové jej slaví stejně jako američané. Ale zpátky k tématu. Jelikož jsem ten anglický nezažila, těšila jsem se, že se konečně dočkám za oceánem. A taky jsem se dočkala. Co vám bud povídat, Naše Alessandra se rozhodla, že si evidentně vytvoříme dýňovou farmu doma. Tolik dýni neměla snad ani moje babička na zahradě. Nemluvě o tom, že s farmy jsme si samozřejmě dovezli tu největší. A kdo jiný ji nesl až k auto s dvěmi dětmi? Můžete hádat jen
Okomentovat
Další informace

Zajíc je opět zpět na tripu!

Obrázek
Jsem zpět! A nějak si říkám, kam se vlastně poděl všechen ten čas. Čas mých slibů, o tom jak vám konečně dopíšu články, jak konečně něco napíšu nebo vydám. Věc se má tak, že prázdniny byly naprosto šílené. A pokud myslím šílené, tak doslova. Dny mi plynuly mezi prsty, ani sama nevím jak. Na jednu stranu to bylo fajn. na nějaké stýskání nebyl moc čas. Na druhou stranu jsem měla tak akorát čas a náladu jen na svého Katalánce, a tímto docela haslo. Takže běžně mi zůstavály přečtené zprávy se zapomenutou odpovědí. Až tak moc to bylo hektické, dá se říct, možná i kritické. Takže už teď snad chápete, že jsem opravdu neměla energie nazbyt. Dokonce i moje běhání dost pokulhávalo. Teď si pojďme říct, co se za tu dobu odehrálo. Tak nejprve, že to "naše" šťastné miminko stihlo trošku povyrůst, a už je zněj pořádný chlapák.  Jestli jednou budu mít dítě, tak prosím přesně takové. Moc nebrečí, jen když už je milost pán opravdu znaven nebo nemá dostatek mlíčka. Jinak je to slaďouš. Říkám
Okomentovat
Další informace

" I have a dream" zaletět si do Atlanty

Obrázek
Vím, že už je to nějaký pátek, co jsme se vám ozvala. A co jsem vůbec něco napsala. Blogerka roku ze mě asi nebude. Jak to jen vysvětlit? Došla mi energie, ne slova. Byla jsem v nějakém stagnačním módu, a ne se nakopnout zpět. Ptáte se, jestli se něco stalo. Vlastně k nám přiletěl před měsícem čáp, a s ním odletěla veškerá energie a čas. Momentálně to u nás vypadá asi tak, že kafe je nejlepší přítel (i přesto, že máme nejhodnější miminko v celém vesmíru) a mám pocit, že každý si přejeme minimálně měsíc v Mexiku s Margaritou ,a bez dětí. Samozřejmě žertuji, aby si zase někdo nedomyslel něco, co není pravda. Ale co pravda rozhodně je, že před nějakou dobou jsem navštívila Atlantu.   A jak bych jí na začátek shrnula. Město s temnou minulostí a černošským srdcem. Takže vás vítám zpět. Namíchejte si víkendový drink nebo jen nalijte dvojku něčeho dobrého a jdeme na to. Bylo páteční dopoledne a nebyla bych to já, aby kolem mého odjezdu nenastalo trochu dramatu. Pravdou je, že mě má Kata
Okomentovat
Další informace

Jedno loučení a zamyšlení k tomu

Obrázek
Dneska trošku z jiného soudku. Týden se s týdnem sešel, a já jsem oslavila svoje čtvrt měsíční výročí za velkou louží. Brzy oslavím i další výročí, ale o tom bych se moc nezmiňovala. Nějak se sešlo, nebýt chytrých aplikací nevíme nic. Přesně před čtyřmi lety jsem poprvé odlítala za dobrodružství přes slavný kanál La Manche. A to mě přimělo se zamyslet! Loučení budu vždy nesnášet, skvělé lidi potkáte přesně tam kde to nejmíň čekáte, a že vesmír vždy funguje tím správným směre a vše se v životě děje z nějakého důvodu. Pod tohle se třeba i podepíšu! Když jsem před těmi čtyřmi roky odlétala, a seděla ve vlaku směr Praha. Říkala jsem si, jak si na loučení a odloučení časem zvyknu. Pravda je ta, že si nezvyknete nikdy. Někdy mi přijde, že je to těžší a těžší. Loučení je prostě na tom všem nejtěžší. Vždy! A je jedno jestli se stěhujete poprvé nebo po dvacáté. Teda tak to alespoň vidím já a i pár lidi okolo mě, co jsem stihla vypozorovat. A to nespadám zrovna do kategorie steskem se ubíjejí
Okomentovat
Další informace